Poprosili jsme naši zimní stážistku Zuzanu Vuovou, aby napsala článek o své zkušenosti z bakalářského studia na Pomona College, selektivní americké liberal arts college, ve kterém by na příkladu své školy vysvětlila, co znamená pojem liberal arts college a jak se na takové škole studuje a žije.
Ve Spojených státech je přes 2 600 škol nabízejících bakalářské studium. Mým požadavkům však nakonec odpovídala jen jedna škola, která nabízela vše, co jsem hledala. Chtěla jsem školu menší, kde bych všechny spolužáky znala jménem. Dávala jsem přednost malé komunitě lidí, od kterých bych se učila i mimo samotnou třídu. Zároveň jsem usilovala vyhnout se tzv. Greek life, tedy různým sesterstvům a podobným spolkům. Zajímalo mne vzdělávat se v oborech, které nemají co dělat s mým hlavním zaměřením. Toužila jsem studovat mezi lidmi, kteří sdílejí vášeň pro studium jako takové a nepovažují vysokoškolský titul jen za nutnost k získání práce. Rovněž jsem zamýšlela jít zpět na Západ, kde jsem měla již mnoho kamarádů ze středoškolského studia, jehož část jsem strávila v Kalifornii. Navíc jsem preferovala školu nenáboženskou a liberální, se společensky, kulturně a politicky aktivními studenty. Takovým sítem požadavků jako jediná prošla Pomona College v Claremontu nedaleko Los Angeles. Dnes ani nedokážu popsat tu radost, kterou dennodenně prožívám, když se procházím jejím kampusem. Nemýlila jsem se – na Pomoně jsem se našla.
Pomoně se někdy říká „Harvard Západu“, protože se organizací studia a špičkovým vzděláním podobá své slavnější kolegyni z východního pobřeží. Můj otec mi někdy vytýká, že jsem se měla přihlásit na ten „pravý“ Harvard. Já však nelituji. Vím, že na Pomoně získám stejně kvalitní vzdělání a že kalibr studentů je stejně ohromující. Pro milovníky žebříčků a pro představu bych mohla dodat, že Pomona se pohybuje vždy v první pětce nejlepších škol typu liberal arts.
V tomto okamžiku by asi bylo vhodné definovat, co pojem liberal arts college (LAC) vlastně znamená. Nutno poznamenat, že ani mnoho amerických studentů by nevědělo, jak na tuto otázku přesně zodpovědět, přestože i třeba taková Harvard College, což je bakalářská fakulta Harvardu, je zaměřená na „liberal arts“. LACs jsou většinou menší školy s méně než 2000 studenty, které nabízejí tradiční „liberal arts“ předměty. Mezi takové se řadí společenské vědy (politologie, antropologie, psychologie, sociologie atd.), přírodní vědy (biologie, geologie, fyzika atd.) a humanitní obory (cizí jazyky, historie, filosofie atd.). Úzce specializované obory jako "business" nebo techniku až na výjimky na LACs nenajdete. Dále LACs nabízejí obvykle pouze bakalářské programy a na magistra nebo doktorát si musíte následně jít jinam. Někteří to vidí jako mínus, mně se ale líbí fakt, že veškerou pozornost profesorů máme pouze my, studenti v bakalářském studiu, a díky tomu je i s vyučujícími snadnější spolupráce. Protože zde není žádná konkurence studentů z magisterských nebo doktorských oborů, což je na větších univerzitách pro bakaláře častý problém, tak např. teď u nás přes 68% profesorů spolupracuje se studenty na nějakém výzkumu,
Co se týče studijního programu na LACs, studenti jsou povzbuzováni, aby prozkoumávali taje těch nejrozmanitějších oborů. Proto Pomona požaduje, abyste kromě daných nároků vámi zvolené hlavní specializace strávili alespoň jeden semestr studiem předmětů v nejrůznějších oborech. Je jich celkem pět: Tvůrčí vyjadřování, Sociální instituce a společenské chování, Historie, Etické a kulturní studie, Fyzikální a biologické vědy a Matematická argumentace. Každý z těchto oborů nabízí širokou škálu předmětů, kde si student najde to, co ho zajímá. Mimo to musí každý student strávit alespoň tři semestry zdokonalováním cizího jazyka a jeden semestr tělocvikem.
To, co Pomonu odlišuje od ostatních LACs, je to, že je součástí tzv. Claremont Consortium, tedy spolku pěti claremontských vysokých škol, které od sebe dělí jenom jedna malá silnice. Mezi tyto školy patří Pomona, Claremont McKenna, Scripps, Pitzer a Harvey Mudd College. Výhodou sdružení je možnost studia předmětů na kterékoliv z těchto škol, které jsou od sebe vzdáleny jen pár minut chůze. Například Harvey Mudd nabízí nejlepší bakalářské studium techniky, porovnatelné s MIT, alespoň podle žebříčků U.S. News. Claremont McKenna je zase známá pro své curriculum zaměřené na politiku a ekonomiku. Proto na Pomoně často říkáme, že získáváme to nejlepší z obou světů – pozornost špičkových profesorů a intimitu menší školy, ale zároveň možnosti středně velké university. Okolo 92% studentů si během svého čtyřletého studia vezme nějaký předmět mimo Pomonu. Já například studovala na Scripps College předmět „NATO ve 21. století“. Každá z pěti škol v konsorciu má i jinou atmosféru a i studenti jsou jiní, co se týče obecných názorů na politiku nebo svět a dění okolo. Proto je například neuvěřitelně stimulující debatovat se studenty z Pitzer College, kteří mívají dosti neortodoxní názory. Na druhou stranu studenti z Harvey Mudd vám zase vše do posledního detailu zanalyzují matematicky. Když potkávám své kamarády z ostatních škol, hned je mi jasné, čím se každá škola a její studenti liší.
Pomona patří v USA k nejvýběrovějším LACs, ale také k nejoblíbenějším školám mezi středoškolskými studenty. Její požadavky se vyrovnají školám Ivy League, srovnatelné jsou třeba i skóre z SAT. Přes všechna tato fakta studenti na Pomoně zůstávají skromní, pokud se jedná o jejich úspěchy. Z Facebooku se třeba dozvíte, že ten a ten váš kamarád je jeden z nejlepších wakeboardistů světa. Kamarádka při snídani ukáže na kluka, který se dostal na Harvard a dodá, že se tím nerad chlubí. Ve třídě sedím vedle slečny, která mluví krásně plynule španělsky a francouzsky, neustále se usmívá a mezi řečí dodá, že si před měsícem zaběhla maraton. Jiný kamarád žil v šesti různých zemích a přijde mu to naprosto normální a nezajímavé. Všichni na Pomoně jsou tak ohromující a aktivní, až si vy sami připadáte průměrní.
Pomonu považuji za největší výhru v mém životě. Cením si nejen studentů a profesorů, ale také všech administrativních pracovníků. Před nástupem do školy jsem zavolala do kanceláře školy, abych se optala na pár věcí. Představila jsem se jako Zuzana, když z druhého konce vyšlo „Zuzana V-U-O-V-A, já si Vás pamatuji! Jak se máte!“. Podobně, když jsem šla na trénink pro průvodce na speciální prohlídky, pro které jsem byla vybrána, byla jsem tam představena jednomu „admissions officer“ a ten, jak uslyšel mé jméno, řekl „Zuzu, tolik jsem toho o tobě slyšel!“ Hned si uvědomíte, že nejste jen další číslo, ale že jste byli přijati z nějakého důvodu. Baví mě potkávat ostatní studenty, protože hned zjistíte, co je na nich zajímavého a proč asi uspěli při přijímacím řízení. Je to neuvěřitelně rozmanitý mix studentů, kteří ale mají jedno společné: lásku ke studiu.
Chtěla bych zakončit jednou historkou, kterou opakuji pokaždé na mé „tour“, protože pracuji jako průvodkyně školou. Ukazuji potenciálním studentům a jejich rodinám krásy naší školy, a když na naší cestě přejdeme na nádvoří, kde je fontánka se soškou malého chlapce, vždy nezapomenu zmínit, že přesně tato scéna se objevila v Gilmorových děvčatech a že Pomona College hrála v seriálu jednu ze škol Ivy League, Yale University. Pak vždy dodám, že režisér tohoto televizního seriálu řekl, že „studenti Pomona College vypadají až moc šťastně na to, aby představovali Yale.“ Rodičům se tato historka líbí. Ne nadarmo se v žebříčcích s nejšťastnějšími studenty Pomona College objevuje pravidelně v top 10. Nedávno se mě kamarád zeptal, proč se usmívám. Já mu na to řekla, že jdu do knihovny a že se těším. Ono je těžké se neusmívat, když vám tam sluníčko neustále svítí.